Slovo eucharistie pochází z řečtiny a znamená díkůvzdání, radostnou odpověď.
Svátost eucharistie je památka a zpřítomnění Boží lásky k lidem a Ježíšovy záchrany člověka, kterou uskutečnil svým životem, smrtí a vzkříšením. Ježíšovým přáním je, aby lidé měli tuto jeho lásku stále na paměti, aby ji mohli stále přijímat a mohli se s ní setkávat.
Proto když v předvečer své smrti na kříži při slavnostní večeři naposled slavil se svými učedníky židovské svátky Vyjití z Egypta „Velikonoce“, dal jim sám sebe v podobě chleba a vína. Druhý den obětoval svůj život na kříži z lásky k člověku. Křesťané se mohou i dnes při každém slavení eucharistie (tzn. při mši svaté) setkávat s živým Kristem, osobně poznávat a přijímat jeho lásku, na ni také odpovídat a za ni děkovat. Dostávají novou sílu a nadšení k životu podle Kristova příkladu.
Součástí slavení eucharistie je vždy: naslouchání Božímu slovu, díkůvzdání Bohu Otci za všechna dobrodiní, především za dar jeho Syna, proměňování chleba a vína v tělo a krev Krista a svátostná hostina. Je to sám Kristus, který je skutečně přítomný v podobě chleba a vína.
Přítomnost Krista pod těmito způsobami trvá i po mši svaté. Ve svatostáncích se proměněný chléb uchovává. Křesťané zde mají možnost setkávat se živě s Kristem v osobní modlitbě (adoraci) a posilovat tak důvěryplné přátelství s ním.
Společenství s Pánem má křesťan rozvíjet i po mši svaté, aby v životě realizoval to, co ve svátosti eucharistie dostal.
Každý první pátek v měsíci je v katedrále Svatého Ducha od 17 do 18 hodin vystavená Nejsvětější svátost oltářní k soukromé adoraci a od 18 hodin následuje společná adorace.