Archiv rubriky: Aktuality

Počty nakažených covidem-19 rychle stoupají. Není to výzva ke strachu či panice, ale k větší důvěře v Boží ochranu a pomoc, na kterou ovšem můžeme spoléhat jen tehdy, pokud se snažíme vidět Božíma očima a plnit Boží přání. Snad je nová vlna pandemie výzvou k vážnému zamyšlení a lepšímu nasměrování našich životů. Snad je to pozvání k větší ohleduplnosti k druhým.

Vím, že téma očkování rozděluje společnosti a nechci přispět k ještě většímu rozkolu. Očkování není samospasitelné, ale jak je vidět z menšího procenta nemocných ve skupině očkovaných, je to nástroj, který pomáhá. Prosím ty, kteří mohou být očkovaní a zatím nejsou, aby se z ohledu na ostatní obyvatele nechali očkovat. Ty, kteří se nechali vystrašit, že se očkováním dopouští nějakého hříchu, ujišťuji, že to mohou udělat s čistým svědomím. Ty, kteří hájí svou svobodu stát na svém názoru, prosím, aby z lásky k druhým dobrovolně obětovali část své svobody pro společné dobro.

Děkuji všem, kteří se snaží o ohleduplnost k druhým nejen vlastním očkováním, ale i dodržováním hygienických předpisů na veřejnosti i v kostele. Není třeba být úzkostliví, ale ukáznění. Mezi tradiční skutky lásky v době adventní zařaďme i vlastní ukázněnost a ohleduplnost k druhým.

Všem přeji kousek radosti z dobrých skutků a z blízkosti Boha, kterou nabízí dobře prožitý Advent i svátky Narození Páně.
 
+Jan Graubner, předseda ČBK

Milí bratři a sestry,

srdečně vás všechny zdravím u příležitosti zahájení diecézní fáze biskupské synody o synodalitě. Rád bych vám coby diecézní koordinátor synodálního procesu nejprve nastínil, 1) o co v něm jde, dále bych chtěl ukázat, jaká 2) organizační struktura za tím stojí, a nakonec přiblížit, 3) co nás v nejbližších týdnech a měsících čeká.

1. Biskupská synoda o synodalitě.

Biskupská synoda je institucionální nástroj kolektivního rozhodování, který by založen při Petrově stolci v roce 1967 papežem sv. Pavlem VI., aby mu pomáhal rozlišovat další kroky života církve. Poslední Synody se věnovaly tématům jako mládež a víra, papež shrnul výsledky synody v apoštolské exhortaci Christus vivit, nebo křesťanskému pojetí manželství a rodiny s následnou apoštolskou exhortací Amoris Laetitia.

Téma biskupské synody pro nadcházející dvouletí zní: Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání. Synodalita v církvi vlastně není institucionální nástroj řízení církve, ale jde o soužití Božího lidu, představuje způsob, jak jsme schopni spolu vycházet tak, aby církev na úrovni konkrétních mezilidských vztahů byla místem každodenního růstu, zrání, svědectví a poslání. A tak tato synoda si neklade za úkol hned vyřešit palčivé otázky církve, měnit instituci církve, ale chce nalézt způsob, jak soustředit pozornost na živý základ církve, jak znovu najít a oživit žároviště života Božího lidu, odkud by bylo možné tuto instituci očistit od strusky a nánosů. Dokud se mezi lidmi neprobudí skutečný život z víry, je marné cokoli opravovat či zvnějšku přenastavovat.

Romano Guardini vyslovil na začátku 20. století okřídlenou větu: „Církev se probouzí v duších lidí.“ Současná biskupská synoda míří stejným směrem.

2. Organizační struktura.

Jistě si vzpomenete na epizodu, kterou prožil Ježíš se svými učedníky u Cesareje Filipovy. Poté co už spolu prožili řadu událostí, zázraků i pronásledování, se Ježíš obrací na učedníky s otázkou: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ A učedníci odpovídají, co slyšeli mezi lidmi. Poté se jich Ježíš zeptal: A za koho mě pokládáte vy?“ A Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ (Mt 16,13–16). Biskupská synoda chce dnes tuto otázku Ježíše, Božího Syna, přinést ke všem lidem: Za koho mě a moji církev pokládáte vy? Proto biskupská synoda nyní spouští všeobecnou konsultaci Božího lidu, jak se píše v přípravném dokumentu synody, v níž se chce církev ptát lidí na všech úrovních, co si dnes myslí o Kristu a církvi. Je připravena metodika – tematické okruhy, které mají takové dotazování usnadnit.

Aby konsultace Božího lidu mohla proběhnout v celé univerzální církvi, je připravena následující organizační struktura: Generální sekretariát Biskupské synody, v jejímž čele stojí kardinál Mario Grech, má pro tuto synodu zvláštního zpravodaje kardinála Jean-Claude Hollericha, S.J.

Na úrovni každé biskupské konference je jmenován koordinátor, který vytvoří národní synodální tým. Česká biskupská konference jmenovala P. Prokopa Brože se zatím šestičlenným týmem.

Na úrovní každé diecéze je jmenován koordinátor za celou diecézi – opět si má vytvořit pracovní tým –, který má za úkol podporovat a vést celý synodální proces jako pomoc celému Božímu lidu.  Za naši královéhradeckou diecézi je koordinátorem jmenován P. Prokop Brož s následujícím pracovním týmem: P. Vladislav Brokeš, Mgr. Ludmila Horáčková, JUDr. Ing. Jiří Špelda, Mgr. Veronika Matysková, P. Jan Uhlíř, Bc. Pavla Kratochvílová, Ing. Jitka Vitvarová, Ing. Taťána Blažková.

Poslední úroveň práce – ta nejdůležitější – je úroveň farností. Z řad farníků – např. z pastorační rady farnosti – bude zvolen farní koordinátor pro synodální proces. Ten má nejprve a) pochopit, co je synodální proces v diecézi, poté b) to vysvětlit ve farnosti, c) s pomocí farní rady (a jejího předsedy) provést dotazování Božího lidu, d) zpracovat výsledné reakce a zapsat je, e) poslat to diecéznímu synodálnímu týmu.

3. Co nás čeká?

Základní dovedností, kterou biskupská synoda o synodalitě chce v Božím lidu rozvíjet, je komunikace, jak praví přípravný dokument: „Tato synoda předkládá následující základní otázku: Synodální církev při hlásání evangelia „putuje společně“. Jak se toto „společné putování“ aktuálně realizuje ve vaší místní církvi? K jakým krokům nás vybízí Duch Svatý, aby toto společně putování bylo intenzivnější?“

Při hledání odpovědí je možné:

a) Ptát se: Jaké zkušenosti z vaší místní církve se vám vybaví při této základní otázce?

b) Zaměřit se na tyto zkušenosti podrobněji: Jaké radosti přinesly? Jaké těžkosti a překážky přivodily? Jaká zranění evokovaly? Jaké intuice vyvolaly?

c) Zaměřit se na plody, o které se lze podělit: Kde v těchto zkušenostech zaznívá hlas Ducha Svatého? Co od nás žádá? Jaké prvky lze potvrdit, co lze postupně změnit? Jaké kroky udělat? V čem nacházíme konsensus? Jaké obzory se před naší místní církví otevírají? 

Abychom mohli konsultaci Božího lidu společně provést, nabízím následující představu spolupráce na úrovni farností. V rámci pastorační rady farnosti si každý člen a) vytipuje skupinu lidí, kterých se bude ptát. Půjde o lidi „kostelní i nekostelní“. Záleží, jaké má kdo přirozené vztahy ve svém okruhu. Někomu naopak více sedne, když se bude moci obrátit na náhodné kolemjdoucí. Pro tuto skupinu b) vybere z deseti okruhů ty otázky, s nimiž se chce na lidi obracet. Až proběhne dotazování, c) sejde se pastorační rada farnosti, odpovědi probere, zapíše a d) pošle do diecézní synodálního týmu. Tím by byla první fáze synodálního procesu na úrovni farnosti uzavřena.

4. Závěrem.

Celý synodální proces je založen na dobré a přímé komunikaci. Proto diecézní synodální tým poté, co shromáždí kontakty na všechny farní koordinátory synodálního procesu, zajistí s nimi setkání tak, aby byl dostatečný prostor a čas vše si vysvětlit, dobře pochopit a cíl synodálního procesu naplnit. Napadají mě závěrem tři důležité předpoklady, které musíme zajistit:

a) Naslouchání: je třeba naslouchat Bohu – v tiché adoraci, v modlitbě, a stejně pozorně naslouchat lidem.

b) Duch Svatý: Hlavním protagonistou celého synodálního procesu je Duch Svatý. Lidskými silami můžeme vytvořit podmínky, nastavit systém, vytvořit příležitosti, ale bez Ducha Svatého se nehneme ani o milimetr. On nás učí novému synodálnímu stylu – nově se utvářejícímu soužití Božího lidu.

c) Víra: Synodalita založená na víře není jen jeden z rysů života Božího lidu, ale patří k podstatě církve. Víra také umožňuje, abychom byli schopni projít konverzí, která je pro synodální proces nutností.

Kéž je dnešní zahájení synodálního procesu v naší diecézi společným dílem všech – těch, kdo mohli přijet, i těch, kdo zůstali doma, kéž nás Duch Svatý vede cestou, po níž přichází Boží království do tohoto světa. Amen.

17.10. 2021, P. Prokop Brož

Motu proprio papeže Františka

Papež František po konzultaci se světovými biskupy rozhodl změnit pravidla pro používání misálu z roku 1962, který jeho předchůdce Benedikt XVI. před čtrnácti lety umožnil používat jako „mimořádný římský ritus“. Dne 16. 7. 2021 zveřejnil list motu proprio Traditionis custodes o slavení římské liturgie v podobě před rokem 1970 a připojil k němu dopis, v němž vysvětluje důvody svého rozhodnutí.

Odpovědnost za regulaci slavení podle předkoncilního ritu se vrací biskupovi, moderátorovi diecézního liturgického života. Je v jeho výlučné kompetenci povolit používání Missale Romanům z roku 1962 v diecézi podle pokynů Apoštolského stolce. Skupiny, které již slaví podle starého misálu, nesmí vylučovat platnost a legitimitu liturgické reformy, nařízení II. vatikánského koncilu a magisteria papežů.

Mše svaté podle starého ritu se již nebudou konat ve farních kostelech, kostel a dny slavení určí biskup. Čtení budou v místním jazyce s použitím překladů schválených biskupskými konferencemi. Celebrantem musí být kněz pověřený biskupem. Biskup je také zodpovědný za ověření, zdaje vhodné zachovat slavení podle starého misálu, a ověřuje jeho účinnou užitečnost pro duchovní růst věřících.

Kněží vysvěcení po zveřejnění tohoto motu proprio, kteří mají v úmyslu používat předkoncilní misál, musí předat formální žádost diecéznímu biskupovi, který se před udělením povolení poradí s Apoštolským stolcem. Ti, kteří tak již činí, musí požádat diecézního biskupa o povolení k jeho dalšímu používání. Instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, zřízené papežskou komisí Ecclesia Dei, budou spadat pod jurisdikci Kongregace pro řeholníky.

V průvodním dopise k dokumentu papež František vysvětluje, že ústupky stanovené jeho předchůdci pro používání starého misálu byly motivovány především snahou podpořit překonání schizmatu vyvolaného hnutím vedeným biskupem Lefebvrem. Žádost Benedikta XVI. adresovaná biskupům, aby velkoryse přijali „oprávněné aspirace“ věncích, kteří žádali o používání tohoto misálu, měla ekleziální důvod, totiž obnovení jednoty církve.

Papež František připomíná, že rozhodnutí Benedikta XVI. motem proprio Summorum Pontificum (2007) bylo podpořeno přesvědčením, že takové opatření nezpochybní jedno ze zásadních rozhodnutí II. vatikánského koncilu, a nepodkopá tak jeho autoritu. Průzkum, který nedávno mezi biskupy provedla Kongregace pro nauku víry, však přinesl odpovědi, které odhalují situaci, jež papeže Františka trápí a znepokojuje. Považoval proto za nutné v této věci zasáhnout.

Papež v dopise konstatuje, že je zarmoucen zneužíváním liturgického slavení na jedné i druhé straně, ale také že je zarmoucen instrumentálním používáním Missale Romanum z roku 1962, které se stále více vyznačuje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i II. vatikánského koncilu jako takového. Pochybovat o koncilu, vysvětluje František, znamená pochybovat o samotných úmyslech koncilních otců a nakonec pochybovat o samotném Duchu Svatém, který vede církev.

Převzato z webu cirkev.cz, kráceno

Připomínka

V souvislosti s výše uvedeným připomínám všem kněžím, že na území Královéhradecké diecéze jsem neudělil žádné povolení ke slavení liturgie podle misálu z roku 1962.

* Mons. Jan Vokál biskup královéhradecký