Chrám Sv. Ducha dosahuje vnější délky téměř 56 m, šířky 25 m a k makovicím věží výšky 48 m. Sousední Bílá věž má pro srovnání výšku k hvězdě nad makovicí 68 m. Vnitřní délka chrámu měří 50 m. Síla zdiva kolísá podle konstrukce jednotlivých částí kostela od 1,12 m v lodích do 2,12 m u věží. Hlavním portálem na západní straně vstoupíme do interiéru katedrály. Před námi se otevírá pohled do trojlodí, které je sklenuté na pilíře s příporami ukončenými konzolami, z nichž některé mají podobu lidských masek. Architektura přestavěná radikálně po roce 1339 doznala dalších úprav v pozdně gotickém slohu a při regotizaci prováděné F. Schmoranzem. Pozdně gotické období dokládá také kruchta se zajímavou síťovou klenbou na středním poli a bohatým krajkovím kružbových motivů zdobících žebra v podkruchtí. Práce vedl kameník Jiří Mánek a výmalbu prováděl malíř Vavřinec. Dobové svědectví vydává nápis na zdi hlavní lodi nad kruchtou, kde se objevují jména obou umělců a datum 1463.
Hlavní a boční lodi jsou sklenuty křížovou klenbou. Malovaná poprsí v horní části stěny hlavní lodi zobrazují sv. Klimenta, ochránce diecéze, sv. Víta, nejstaršího českého zemského patrona, sv. Vavřince, ochránce města, sv. Eduarda, který byl patronem objednavatele maleb biskupa Eduarda Brynycha. Společně s pátým poprsím sv. Aloise pod kruchtou vytvořil medailony v roce 1898 J. Heřman.
V severní boční lodi (při pohledu k oltáři po levé ruce) pod kůrem se zastavíme nejprve u sochy Božského Srdce z r. 1922 věnované památce obětí I. světové války. U zádveří do severní předsíně je na konzole umístěna postava světce – sv. Antonína Paduánského z roku 1890 a v jeho sousedství za rohem si povšimneme pomníku vojáků rakouského 18. pěšího pluku, kteří padli ve válce prusko-rakouské v roce 1866. Její nejkrvavější dějství se odehrálo právě v okolí Hradce Králové. Návrh pochází od předního rakouského architekta F. Schmidta, který proslul rekonstrukcemi význačných památek na území Rakouska-Uherska (např. dómu sv. Štěpána ve Vídni či hradu Karlštejna). Dílo provedla kamenickosochařská škola v Hořicích a v kostele byl tento sedm metrů vysoký monument osazen v roce 1892.
Severní loď se v těchto místech rozšiřuje v bývalou kapli z počátku 15. století. Při její severní stěně je oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1878 a oltář Bolestné Matky Boží z roku 1890 od J. Krejčíka. Všechny oltáře v katedrále souvisí s historizující úpravou interiéru chrámu, jež se uskutečňovala postupně od roku 1864. V souladu s dobovým názorem se hledalo poučení v gotickém umění, což se projevilo zejména v architektuře vyřezávaných a malovaných křídlových a skříňových oltářů nasazených na mramorovou mensu, zdobenou kružbovým motivem.
Z dobové historizující produkce vyniká oltář sv. Antonína Poustevníka z roku 1881, který je umístěn na čelní stěně severní boční lodi. Do něho byl vsazen obraz významného českého barokního malíře Petra Brandla z roku 1730 přenesený sem ze zbořeného kostela sv. Antonína.
Pod vítězným obloukem na levé straně visí kvalitní barokní krucifix, datovaný do čtyřicátých let 18. století a restaurovaný v roce 1989.
Cínová křtitelnice z roku 1406 představuje dnes nejstarší dochovaný předmět ve vybavení zdejšího chrámu. Objednal ji původně opat Bartoloměj pro kostel kláštera v Podlažicích a s jeho jménem se také setkáme v nápisu na obvodu křtitelnice. Po zničení podlažického kláštera husity v roce 1421 se dostala do Hradce Králové ke Sv. Duchu a zde se dochovala do našich časů. Pochází pravděpodobně z proslulé pražské cínařské dílny v Týnském dvoře. Vysokou uměleckořemeslnou úroveň dokládá bohatá plastická výzdoba, která vrcholí v plaketách s postava-mi apoštolů, výjevy Ukřižování a Smrti P. Marie ve slepých arkádách. O dávném liturgickém a duchovním významu díla vypovídá text na obvodu křtitelnice – „K oživení všech, kdo věří v Boha a toto je pramen živé vody.“ Reliéfy čtyř evangelistů na pískovcové kazatelně z roku 1869 zastupují v katedrále Sv. Ducha ranou tvorbu J. V. Myslbeka, příslušníka generace Národního divadla a zakladatelské osobnosti českého moderního sochařství. Na vrcholu dřevěné stříšky kazatelny stojí plastika Krista Dobrého Pastýře od J. Veselého.
Na východní stěně jižní lodi se nachází nejstarší ze souboru pseudogotických oltářů zasvěcený P. Marii (z roku 1864). Sousední oltář s obrazem sv. Václava od J. Hellicha z roku 1872 přináší ikonografii českých zemských patronů. V ústřední scéně se objevuje sv. Václav a na boč-ních křídlech sv. Ludmila a sv. Anežka Česká, ve štítě řezané figury sv. Cyrila a sv. Metoděje. Na vnější straně se nacházejí náměty ze života Ježíše Krista vážící se k Agónii v Getsemanské zahradě. Částečnou představu o původním vybavení kostela nám poskytuje oltář Příbuzenstva Kristova s mariánskými výjevy na bočních křídlech. Je umístěn uprostřed jižní lodi. Deskové obrazy vznikly v roce 1494, jak dokládá datum na rámu. Tvořily součást pozdně gotického křídlového oltáře. V roce 1890 byly desky zasazeny do nové pseudogotické architektury, kterou doplnily novodobé plastiky sv. Vavřince a sv. Víta. Oltář pochází z kostela sv. Pavla na Střezině, který v roce 1778 musel ustoupit výstavbě hradecké pevnosti. Prvotní určení díla zůstává neznámé, mohl jím být i chrám Sv. Ducha. Máme tak před sebou jednu ze stěžejních prací významného malíře české pozdní gotiky – Mistra královéhradeckého oltáře. Pro nás dnes ještě stále anonymní osobnost, nazvaná podle tohoto oltáře. Působil v čele velké a důležité malířské dílny v jiném východočeském městě – Chrudimi, kde se také zachovalo několik jeho oltářů. V tvorbě Mistra královéhradeckého oltáře se odráží silný vliv jiného pozdně středověkého anonyma – Mistra života Mariina z Kolína nad Rýnem. Náš umělec pravděpodobně poznal osobně malířskou dílnu v Kolíně n. R. a předpokládá se, že se přímo u Mistra života Mariina učil a také u něho pracoval.
Oltář představuje uprostřed Příbuzenstvo Kristovo. Námět tohoto ústředního obrazu vychází z pozdně středověkých legend a zachycuje široce rozvětvenou rodinu sv. Anny. Ta sedí uprostřed se svou dcerou Pannou Marií a malým Ježíškem.
Po stranách se objevují čtyři mariánské výjevy. Na levé straně nahoře Zvěstování (archanděl Gabriel s P. Marií), dole Narození Páně, na pravé straně nahoře Navštívení P. Marie (P. Maria a matka Jana Křtitele Alžběta), dole Klanění sv. tří králů (Kašpar klečící, Melichar a Baltazar stojící). Na vnější straně pravého křídla je sv. Jáchym, otec Panny Marie a na levém křídle její matka sv. Anna.
Vrátíme se ke kněžišti, kde vznikl na exponovaném místě za vítězným obloukem při nové liturgické úpravě prostoru soubor zajímavě řešených a moderně koncipovaných liturgických objektů z opuky – oltář, ambon a sedes – sedadla pro kněze a asistenci. V roce 1988 je navrhl a vytesal akademický sochař Jiří Beránek z Prahy.
Výslednou podobu kněžiště z 1. poloviny 14. sto-letí ovlivnila rekonstrukce prováděná v letech 1864-5 F. Schmoranzem, který obnovil okna s ostěním a kružbami. Schmoranz změnil také ukončení žeber na stěnách, protáhl je až k zemi a odstranil přitom konzoly. Při opravě kněžiště se současně v této době rekonstruovalo trojdílné sedile na pravé straně pocházející pravděpodobně z konce 14. století a silně poškozený sanktuář – výklenek na protější stěně, z něhož se zachovala gotická mřížka s nápisem a dvě originální hlavičky. Třetí malý středověký výklenek piscina se nachází na jižní pravé straně vedle sedile.
S pozdně středověkou liturgií úzce souviselo monumentální pískovcové pastoforium, vsazené do zdi na levé severní straně kněžiště. Představuje pozdně gotický typ sanktuáře, do něhož se ukládaly hostie. Mimořádně cenné dílo datované do roku 1497 se připisuje pražskému kameníku a staviteli Matěji Rejskovi. Pastoforium má podobu arkýře ukončeného věžovitou nástavbou o celkové výšce 8,20 m. Otvory do schránky pro uložení hostie uzavírají jemně kované železné mřížky zhotovené podle návrhu M. Rejska. Jednotlivá vnitřní pole mřížek zdobí rozmanité motivy provázené na obvodu nápisy, které se vztahují k Nejsvětější Svátosti. Jsou přerušeny monogramem W symbolizujícím krále Vladislava Jagellonského. Z původní plastické výzdoby zaslouží pozornost zejména hlavy sv. Petra a Pavla, andělů a reliéfy se symboly evangelistů. V roce 1865 vznikly čtyři postavy evangelistů, vytvořené až po přenesení pastoforia ze severní lodi a jeho restaurování.
Nad pastoforiem vystupuje ze stěny kněžiště pseudogotická biskupská oratoř vytvořená v roce 1864-5 F. Schmoranzem. Plochu mezi oratoří a vítězným obloukem pokrývají nástěnné malby vytvořené v roce 1898. Výjevy Zvěstování a Nanebevstoupení na levé straně doplňují na pravé straně Klanění tří králů a Zmrtvýchvstání. Malované erby na klenbě kněžiště připomínají hradecké biskupy. Vznikly za biskupa Mořice Píchy v roce 1940 a doplňuje je erb města.
Z původního pseudogotického vybavení zaslouží pozornost biskupské křeslo a dřevěná zástěna na jižní straně presbytáře. Křeslo stejně jako kanovnické lavice pocházely ze známé dílny Beckerovy z Vídně.
Hlavní oltář navrhl E. Dufek z Brna, sochařská výzdoba je dílem E. Hlavici z Prahy. Pískovcovou novogotickou architekturu provedla kamenickosochařská škola v Hořicích. Oltář zhotovený v roce 1940, v němž jsou uloženy ostatky sv. Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého vysvětil v březnu 1941 biskup M. Pícha.
Portál vlevo vede do kapitulní sakristie – kaple sv. Michala. Oltář zasvěcený sv. Michalu byl zhotoven v roce 1736.
Děkanská sakristie na protější straně kněžiště skrývá cenné gotické nástěnné malby z doby před polovinou 14. století. Objevují se na nich scény Korunování Panny Marie se sv. Vavřincem a sv. Štěpánem (?) a dvěma donátory, Zmrtvýchvstání Krista, Křest Ježíše Krista i jednotlivé postavy – Bolestný Kristus, Máří Magdaléna (?), sv. Václav a další dnes pouze částečně zachované a neidentifikovatelné figury a výjevy. Výzdoba sakristie nám poskytuje základní představu o původním vzhledu interiéru chrámu ve středověku. Zůstává ojedinělým a vzácným dokladem bohaté výmalby, o níž dnes máme zprávy pouze z druhé poloviny 19. století. Tehdy při opravách lodi a kněžiště vzácné nálezy gotických maleb zničili.
Krypty
Pod katedrálou Sv. Ducha se nacházejí čtyři krypty – biskupská pod kněžištěm s rakví biskupa Karla B. Hanla a s pozůstatky biskupů Bohumíra Kapouna ze Svojkova, Tobiáše Beckera, Václava Františka svob. pána z Košína, Jana J. Vratislava z Mitrovic a Jana O. Kaisera rytíře z Kaisern. Kromě nich zde spočívají tělesné ostatky 23 zdejších kanovníků. S biskupskou kryptou je spojena malá krypta u tzv. královské předsíně na jižné straně s osmi doloženými pohřby. Mezi vítězným obloukem a kruchtou je umístěna velká krypta označená jako „cives“ o délce téměř 19 m a šířce takřka 6 m s pozůstatky 175 osob. Z ní se vchází do malé krypty u vítězného oblouku, kde snad v jednom z výklenků měl být údajně pohřben Jan Žižka z Trocnova. Pověst se zatím nepodařilo potvrdit, ale poslední odpočinek zde nalezly ostatky 17 dospělých a 5 dětí. Poslední rozsáhlá oprava podzemních prostor se uskutečnila v letech 1935-1940 za biskupa Mořice Píchy. Tehdy vznikly nové tumby pro pietní uložení objevených tělesných pozůstatků.
Text: PhDr. Vladimír Hrubý